Květen uletěl jako blázen, tak poletím taky. Kam tentokrát?

Květen je pryč, jaro v plném proudu a vietnamské dobrodružství se zdá být dávno pryč. Co se v květnu ne/povedlo, na co a kam se chystám dál?

Je to alergie, nebo ne?

Na kožním konečně zase začali dělat testy na kontaktní alergie, takže jsem na ně zašla. Nikdo mi ale neřekl, že se aspoň tři dny předtím nemám na zádech mazat krémem. Vtip totiž spočívá v tom, že ti na záda nalepí několik pásků náplastí s malými polštářky s alergeny. Instrukce zněly jen: “Když se to začne odlepovat, tak to přelepte leukoplastí”. Ehm, ok. Odlepovat se to začalo už po chvilce. To budou ty namazaný záda. Po třech dnech svědění, pálení a bolesti jsem čekala, že konečně něco najdou. Nenašli. Kontaktní alergie 0.

31. 5. jsem šla ještě na testy na potravinové alergie. No, vyzpovídali mě a vzali mi krev. Stačila jedna ampulka, ale i tak se mi udělalo blbě. Na tohle jsem cíťa. Výsledky budou až za měsíc. Mezitím jsem si objednala na zkoušku Protopan, protože už se holt chytám každé naděje. Třeba mi to pomůže a nad výsledky testů už se jenom zasměju.

Winter is coming… nebo už ne

Hm, co na to říct. Po dlouhých letech nám skončila Hra o trůny, fenomén dnešní doby, kultovní seriál, a tak dále. Poslední řada mě štvala, hodně. Bavila, občas. Jsem fanda, takže jsem to dokoukala až do konce. Už to ale nebylo napjaté očekávání, co se asi stane. Příběh strašně utíkal, pořád se něco dělo, a tak se všechno vyřešilo dřív, než jsem se vůbec začala těšit. Mám z toho celkově hodně smíšené pocity. I tak je mi ale líto, že už to končí.

Když si tě cesta najde sama – Dánsko

O Dánsku jsem nesnila, ani tam neplánovala pobýt déle než pár dní, a přesto tam na konci léta budu celé 3 týdny! Nutno říct, že to nebude úplně klasická dovolená, ale krok směrem k občasnému nomádění. Prostě budu cvakat na dálku ze zahraničí s kávou a dánským pečivem po ruce. Asi týden budeme i cestovat, ale na vymyslíme až na místě.

Rodiče tu nebudou napořád…

Přestože jsem to vždycky věděla, nikdy jsem to necítila tak silně, jako když babička umřela a tátovi zjistili rakovinu prostaty. Jak jsem o tom začala přemýšlet, začala jsem narážet na knihy, které se zabívají tématikou smrti. Je to fascinující a děsivé zároveň. Do paměti se mi vryla hlavně “Moje milá smrti” a “Veselí“, o kterých budu mluvit někdy příště.

Co nového na blogu?

Zápisky z naší cesty po Vietnamu konečně spatřily světlo světlo a můžeš si je tak přečíst i ty.

Podívej se na 3 díly, které vyšly v květnu:

Ještě budou přibývat další, stejně jako tipy na cestování po Česku a Slovensku. Květen byl hodně vydařený a často bylo krásně a teplo, takže jsme toho využili pro několik výletů. Plány na červen jsou zatím nejasné, ale už se pomalu rýsují… 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *